Nevytvořit jen bytový dům, otevřít Praze autentický prostor,

tím podtrhnout vyjímečnost bytů i samotné lokality.

Tato stavba kdysi zadržovala zemědělské suroviny v jejich přirozené podobě, tedy v množství hmoty, v té původní formě, se kterou se dnes již běžný člověk nesetká.

Žijeme v době hygienických obalů, marketingové přetvářky produktu, výrobek již v dnešních nákupních skladech hledáme podle loga, obalu. Ztrácí se setkání a výběr.Sklady surovin jsou na vrcholu dlouhého dopravního řetězce. Jedna stavba nám z té tzv. předobalové doby zůstala, můžeme za ní považovat karlínskou sýpku. Možná, že neobstála v konkurenci okolních objektů, nebude z ní jen prázdný prostor pro instalace, filmové dotáčky, nebo galerie. Měli bychom se jí snažit vdechnout nový život, stavba pak začne žít, bude obydlena. Jejího ducha a atmosféru bychom ale měli uchovat.

Autentickou konstrukci, historicky i prostorově zajímavé části neuzavírat do soukromé pevnosti, obytného ghetta. Naopak poskytnout širší veřejnosti možnost zapojení se do života této stavby. Zachytit proces sypání, obsáhnutí objemu prostoru samotným nakupením materiálu, který obepínal konstrukce samotné stavby. ( Střídavě prázdná a plná sýpka )

V konstrukci se objeví hmoty bytů rodin obchodních zástupců, realitních makléřů, tajných agentů, japonských turistů, ale i nějaké to zrnko původního charakteru se tu ještě stále najde. Navrhuji princip netrvalých stěn, vyplňujících jednotlivé moduly konstrukce sýpky. Stěny se přesunou, když se jeden byt „vysype“, nebo se umístí větší.

Nová sýpka je definována, zůstává prostor pro původní dřevěné konstrukce,

v kontrastu se současnými materiály a předloňskou sklizní.

Vyvtořeno v ateliéru Jiřího Bučka na FUA TU Liberec dne 20.1.2003.